10 minut k lepší výuce: Aspekty formativního hodnocení

Učitelé jsou hodně busy, sám učím a svého volného času si o to více vážím. 

Proto přicházím s novým formátem článku “10 minut k lepší výuce” Přečtení článku by nemělo zabrat více jak 10 minut a… hádáte správně, mělo by nás přimět k reflexi vlastní učitelské praxe a možnému vylepšení výuky.

Nedávno jsem v rámci svého studia kurzu Koordinátor ŠVP napsal 20 stránkovou práci (to stálo hodně volného času) o společných vzdělávacích strategiích ve školním vzdělávacím programu (ŠVP). 

Značnou část mé práce tvořilo pojednání o formativním hodnocení, které vyplývá z knihy Zavádění formativního hodnocení od Dylana Wiliama. Pokusil jsem se shrnout nhodnotový základ  FH. (na 10 minut).

 Hodnotový základ:

Hodnotový základ pro FH tvoří zejména silně sdílená vize školy, která formuje školní kulturu s ohledem na respektující přístup k žákovi a bezpečné prostředí. Sdílená vize je také nejobtížnější krok při plošném zavádění FH.

Zvnitřnění a akceptování jednotné vize celým učitelským kolektivem může trvat roky a pro některé pedagogy může být takový krok mimo jejich profesní kapacitu. Celý proces je dlouhodobý, postupný a náročný, nicméně zcela zásadní pro opravdovou a trvalou implementaci principů FH. (ale nenechte se odradit, každý postup se počítá)

  Pět klíčových strategií formativního hodnocení

Britský expert ve vzdělávání Dylan Wiliam ve své knize “Zavádění formativního hodnocení” identifikuje následující klíčové strategie FH.[1]

 

Kam žák směřuje Kde je právě teď Jak se dostane do cíle
Učitel Objasňování, sdílení a porozumění cílům učení a kritériím úspěchu Organizování efektivní třídní diskuze, aktivit a zadávání úloh, kterými získáme důkazy o učení Poskytování efektivní zpětné vazby, která podporuje učení a posouvá vpřed
Spolužák Aktivizování žáků jako zdrojů učení pro sebe navzájem
Žák Aktivizování žáků jako vlastníků svého učení

 

Popis tabulky a co konkrétního z ní vyplývá:

Na vodorovné ose tabulky vidíme 3 základní otázky, které zprostředkovávají formativní hodnocení: „Kam žák směřuje, kde je právě teď a jak se dostane do cíle“. Na svislé ose jsou uvedeni 3 zprostředkovatelé formativního hodnocení: „učitel, spolužák a samotný žák“, kterého se hodnocení týká.

Hned v prvním poli tabulky se nachází věta, která nás vybízí k několika konkrétním akcím: “Objasňování, sdílení a porozumění cílům učení a kritériím úspěchu.” Vyplývá z ní že: 1. Učitel žákům předem sděluje kritéria úspěchu 2. Žáci o kritériích a cílech diskutují, navzájem si je objasňují – v hodinách tedy učitel využívá prvky vzájemného učení mezi žáky (peer teaching). Vzájemné učení je dále pak doslova zmíněno v dalším políčku tabulky: „Aktivizování žáků jako zdrojů učení pro sebe navzájem“.

Další dvě pole: „Organizování efektivní třídní diskuze, aktivit a zadávání úloh, kterými získáme důkazy o učení“ a „Poskytování efektivní zpětné vazby, která podporuje učení a posouvá vpřed“, by se daly shrnout do následujících aktivit: 1. Učitel na základě očekávaných výstupů a cílů hodiny systematicky shromažďuje důkazy o učení. 2. Učitel podporuje a systematicky organizuje třídní diskuzi. 3. Učitel žákovi poskytuje zpětnou vazbu, která ho posouvá vpřed (zpětnou vazbou se nemyslí pouze známka, ta žáka nikam neposouvá, jenom mu v lepším případě ukazuje, kde se právě nachází). 

Poslední pole: „Aktivizování žáků jako vlastníků svého učení“ můžeme interpretovat jako: Učitel svým přístupem k výuce a podáváním zpětné vazby podporuje v žácích postoj, že jsou sami vlastníky svého učení.

Shrnutí:

(pokud máte jen 2 minuty, můžete začít zde)

 Z tabulky vyplývají následující společně vzdělávací strategie = konkrétní postupy pro učitele:

  1. Učitel žákům předem sděluje kritéria úspěchu
  2. Učitel v hodinách využívá prvky vzájemného učení mezi žáky (peer teaching).
  3. Učitel na základě očekávaných výstupů a cílů hodiny systematicky shromažďuje důkazy o učení. (a reflektuje je ve své další práci)
  4. Učitel podporuje a systematicky organizuje třídní diskuzi.
  5. Učitel žákovi poskytuje zpětnou vazbu, která ho posouvá vpřed (zpětnou vazbou se nemyslí pouze známka, ta žáka nikam neposouvá, jenom mu ukazuje, kde se právě nachází). 
  6. Učitel svým přístupem k výuce a formulací zpětné vazby podporuje v žácích postoj, že jsou sami vlastníky svého učení.

 

[1] WILIAM, Dylan a Siobhán LEAHY. Zavádění formativního hodnocení: praktické techniky pro základní a střední školy. Druhé revidované vydání. Praha: ve spolupráci s nakladatelstvím Martina Romana a projektem Čtení pomáhá vydala EDUkační LABoratoř, [2016]. ISBN 978-80-906082-7-6.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.